RECENZIA: Na rozhraní dvoch svetov (Michal Škombár)

Recenziu napísala Kristýna Ljubková.

William žije ve světě, kde už neexistuje nesmrtelnost. Pracuje v továrně na balení potravin a jeho život by se zcela určitě ubíral úplně jiným směrem, kdyby jedné noci v jedné putyce nepotkal staříka Harryho. Will se tajemného starce zastane ve chvíli, kdy se v hospodě schyluje k bitce, a díky tomu po pár dnech obdrží od Harryho pozvánku a s ní nabídku skvělé práce. William získá peníze, prestiž, má skoro všechno. A přesto mu něco chybí… Láska. To se změní, když v davu lidí potká modrovlasou dívku, do které se okamžitě zamiluje. Cesta k dívce je pěkně komplikovaná a William bude muset podniknout strastiplnou cest, aby se dívce s modrými vlasy podíval z očí do očí.

Postava Williama na mě při prvních stránkách působila spíš parodicky. Má většinou dobré hlášky („Vaša prezývka znie ako liek na zápchu“ s. 157) a ta postava je napsaná tak, že s ní od prvního momentu bude sžití. Je to jednoznačně kladný hrdina. Možná trochu looser, ale milej kluk odvedle, se kterým byste zašli na pivo. Moje srdce si naplno získal, když objevil ledničku v novém bytě a skoro celou ji vyjedl. Najednou. Celou. To musely být orgie! Naproti tomu postava Harryho je od začátku poměrně dost tajemná a vy nevíte, co si o Harrym vlastně máte myslet.

Pokud mluvíme o hlavních postavách (a vynecháme záporáka a jeho tým), musím se znovu zmínit o tajemné dívce s modrými vlasy. Prvních snad padesát stran jsem si říkala, jak je strašně zvláštní, že se v románu stále neobjevuje žádná ženská postava. Není tu matka, sestra, přítelkyně, nic. O to větší dojem pak na mě udělal nástup téhle modrovlásky. Musím říct, že na první pohled mi připomněla Modrovlásku z Pinocchia. Williamova modrovláska se táhne celým románem jako červená (modrá) nit. William po ní touží, hledá ji a nemůže ji nalézt. Ve chvíli, kdy ji najde, ví, co musí udělat. A když se pak doopravdy setkají…

Čímž se dostávám k tomu, proč tenhle román stojí za to, abyste si ho přečetli. A to je pojetí obou světů. Nechci se tu o tom moc rozepisovat, abych vám neprozradila nějaký spoiler, takže budu našlapovat jen po špičkách. Jsem nadšená z toho, jak Michal Škombár tyto dva světy vymyslel a jak je propojil. A strašně se mi líbilo, jak moc je tohle propojení přirozené a logické. Nejvíc mě dostala cesta mezi oběma světy, kdy se William ocitá v jistém vzduchoprázdnu, ve kterém je naprosto všechno bílé, bez vůně, bez nálady. A pak když přijde ten druhý svět, po kterém Will tolik toužil, je to naprostá pecka. Bylo fajn, že Michal Škombár neskončil přechodem do tohoto světa, ale že i dovysvětlil pár detailů a vůbec se s ústřední postavou nemazlil.

Doposud jsem neměla zkušenost s podobným žánrem ve slovenské literatuře (a myslím, že ani v té české jsem nic podobného zatím nečetla). Na rozhraní dvoch svetov je románem neotřelým, který se nebere příliš vážně a zároveň nabízí několik silných motivů, které vám nedovolí vydechnout. Je to román akční, přesto s lidským přesahem. Autor píše čtivě a mě to celé do poslední stránky strašně bavilo. Občas jsem měla dojem, že by některé motivy (nesmrtelnost, náprstky, celý ten systém v nesmrtelném světě) stály za lepší rozpracování, ale zase chápu, že z toho neměla být pětisetstránková sága o fungování dystopického světa.

Musím říct, že mě Michal Škombár nalákal na další romány a já se těším, až se zas do nějakého jeho příběhu začtu.

Michale, příště se klidně víc rozepište, dvě stě stran jsem měla přečtených hned a já bych ve vašich světech klidně chtěla strávit minimálně týden.