Recenziu napísala Kristýna Ljubková.

Bratislava – západoslovenské město, které je pro Čechy tak trochu záhadou. Známe Dunaj i Bratislavský hrad, ale bratislavské uličky nám splývají tajuplnými jmény a celé město je pro mou generaci už jen vzdáleným bodem na mapě jako třeba Varšava nebo Budapešť. Bratislavu jsem dlouhou dobu znala jen z okénka rychlíku, když jsme projížděli kolem, a musím vám říct, že hlavní nádraží nabízí celou řadu námětů na hororové povídky. Proto, když se mi do rukou dostala kniha Prehnité mesto, kde hlavní roli hraje sama tahle dunajská královna, byla jsem z propojení města a urban fantasy nadšená.

Nevím, do jaké míry se to o mně ví, ale už pár let mám hodně ráda žánr urban fantasy. Vše začalo česko-slovenská série Kladivo na čaroděje (kde jsme mimo Prahy navštívili v jednom z dílů i Nitru), pokračovalo to méně povedenými Řekami Londýna a po návštěvě Stockholmu v první knize ze série Ztracení Henrika Fexeuse jsem se ocitla v Prehnitom meste Lenony Štiblaríkové.

Její Prehnité mesto tvoří tři zhruba padesátistránkové povídky, které by mohly existovat i samy o sobě, ale pohromadě tvoří jemnými prvky propojený triptych. Povídky spojuje bratislavské podsvětí, jeden zvláštní noční klub a partička čtyř podivínů. První povídka se jmenuje podle jedné ze čtyř hlavních postav – Aram Vister – a plní zejména funkci seznamovací. Téměř celá povídka se odehrává v nočním klubu, který vlastní Aram a kam jedné noci přijde policejní razie, kterou zavolala Berenika. Policie v čele s detektivem Severínem najde ve sklepě podezřelou mrtvolu (tou je poslední z hlavních postav – Leonard) a povídka tím připravuje atmosféru dvěma dalším kouskům.

Druhá povídka – Hnusná noc v prehnitom meste – zachycuje případ detektiva Severína, kdy ho vdova Valéria Belopotocká požádá, aby našel její dceru a vnučku. Severín se tak musí propracovat do samého srdce bratislavské mafie, kam všechny indicie směřují, aby zjistil, že celý případ je mnohem komplikovanější, než se původně zdálo.

Knihu uzavírá nejbrutálnější povídka Biela sila. Opět se tu setkáváme s dobrým poldou Severínem, kterého si najme Aram (ano, je to ten majitel nočního klubu z první povídky), aby vyšetřil velmi násilnou smrt jednoho z Aramových zaměstnanců. Severín tu musí rozplést složité propletence slovenské politiky, která je nechutně neprostupná, zkorumpovaná a shnilá až do morku kostí.

Jednotlivé povídky nemají nijak složité zápletky a spíš na mě působí jako seznámení s autorčiným fikčním světem, který se opírá o skutečnou Bratislavu. A s tím mám asi největší problém – čekala jsem víc bratislavských reálií. Víc popisů míst, která uvádějí průvodci a ve kterých se děje spousta zla. Nebo nějaké bratislavské mýty, narážky na popkulturu… Mám pocit, že tím městem by klidně mohla být i Nitra nebo Brno. To mě opravdu trochu mrzí.

Zato postavy mě nadchly. Všechny. Nejen ta ústřední čtveřice, ale Lenoně Štiblaríkové se naprosto skvěle povedlo popsat i postavy vedlejší a hlavně ty záporné. I popisy prostředí mi přišly skvělé: Pentas coby řešení vězeňské krize nebo Juventa, kde se pod městem konají psí zápasy. Velmi neotřelé mi připadalo i propojení žánru urban fantasy s politikou, které vrcholí ve třetí povídce. S tím jsem se v rámci žánru zatím nesetkala a přidalo to knize na pocitu, že by to tak opravdu mohlo být.

Prehnité mesto je velmi slibným příspěvkem k žánru urban fantasy a já se budu těšit, že autorka nás na nějaký rozsáhlejší výlet do Bratislavy ještě pozve. Tyhle tři povídky totiž přímo vybízejí k tomu, aby Lenona Štiblaríková napsala nějaký rozsáhlejší text z toho města plného tajemství, mlhy, zločinu a černých koček.

Za poskytnutie recenzného výtlačku ďakujeme vydavateľstvu Hydra.