Recenziu napísala Kristýna Ljubková.
Klasických detektivek, ve kterých je vypravěčem vyšetřovatel, jenž je na stopě hrůznému zločinu, jako by dnes bylo nějak méně než dřív. Dnes se v bestselerových krimi románech nejčastěji setkáváme s nedůvěryhodnou vypravěčkou, která buď trpí nějakou psychickou nemocí, anebo pije. Proto vnímám román Symbol smrti, který napsala Barbora Gero, jako čerstvý závan klasické detektivky z východu. Tím spíš, že v obou našich zemích v současnosti dobré detektivky zoufale chybí.
Barbora Gero nás ve svém Symbolu smrti zavádí do jihoslovenské Nitry druhé poloviny devatenáctého století. Hned v první kapitole přicházíme do kostela, ve kterém právě probíhá vražda archiváře. Vrahovi nevidíme do tváře, ale z jeho chování je jasně patrná zloba a nenávist. Na následujících stránkách se seznamujeme se sympatickým třicátníkem Leopoldem Sanitasem, který pracuje jako lékař v tamní nemocnici a je pověřen samotným generálním vikářem, aby vypátral vraha. Sanitasovi v jeho pátrání pomáhá Andrej Viest, kterého si jako malého chlapce adoptoval Leopoldův otec a chlapci spolu vyrůstali jako bratři. Oba muži jsou sehraný tým, který si rozumí téměř beze slov. Což se ukáže jako veliká výhoda nejen při nejrůznějších honičkách starobylými nitranskými uličkami.
Obětí v církevních kruzích ale pomalu přibývá a celý případ se přelije i přes hranice samotné Nitry. Kdo vraždí kněze a proč? A co znamená tajemný symbol, který vrah u svých obětí nechává? Co oběti spojuje a kolik mrtvých ještě přibyde? Otázky se množí a odpovědí má Sanitas zoufale málo. Vzhledem k tomu, že se vraždí čistě v církevních kruzích, je z toho církev maličko nesvá a bojí se, k čemu všemu by mladý horlivý vyšetřovatel mohl dospět. Stihne Sanitas případ rozlousknout včas, anebo se nechá uchlácholit jednoduchým řešením?
Autorka si ve svém románu ukousla ohromný kus dortu jménem Napiš dobrou detektivku. Ale musím říct, že svůj dort upekla nadmíru skvěle. Nejen že zvolila konkrétní geografickou oblast, ve které si je velmi jistá, ale zároveň dokázala podat a prodat reálie druhé poloviny 19. století. Ať už jde o způsob myšlení postav (generální vikář, hospodyně mošenského kněze, pradlena v nedaleké vesnici, prostitutky, mafiáni…), popis každodennosti nebo exkurze do všech těch hostinců, hospod, pohostinství, nevěstinců a nemocnic. Ve chvílích, kdy autorka své postavy vzala na jídlo, se mi sbíhaly sliny nad všemi těmi pokrmy. A právě díky všem těm bravurně zvládnutým popisům působí prostředí – a zejména pak postavy v něm – neuvěřitelně živě a plasticky. Jakmile jsem se do knihy začetla, nemohla jsem se odtrhnout, taková paráda to byla.
Čím si ale autorka naprosto získala moje srdce, je poirotovsky řešené vyslýchání vraha. Tedy takhle: naplno jsem se do čtení ponořila při všech těch hostinách, pak jsem blahem slintala nad popisy života nitranské chudiny a všech těch hejsků a zlodějíčků, ale do srdce mě zasáhlo jedno umně zpracované detektivkové klišé, které nejen že do všeho naprosto skvěle pasovalo, ale ještě se ukázalo, že je třeba jej rozlousknout, aby záhy mohly vyjít na světlo světa nové skutečnosti.
Symbol smrti Barbory Gero se řadí k tomu nejlepšímu, co jsem – nejen v tomhle žánru – letos přečetla a rozhodně tuhle autorku budu sledovat dál.
Ďakujeme autorke za poskytnutie e-knihy na recenziu.